
Jana Šimonovská:
"Věra Michalčíková ze Slopného
ve vlastnoručně vyšívané pleně"
***
Poznala jsem ji v prvním ročníku tehdejší dvanáctiletky ve Zlíně na Lesní čtvrti. Nevím, čím jsme se navzájem zaujaly. Faktem zůstává, že se potkáme za dva dny nebo za deset let a jako bychom se viděly včera.
****
Všem nám pořád chybí spousta času. Tak si představme péči o tři děti, hospodářství, náročné zaměstnání aranžérky se značným dojížděním, přebudovávání staré budovy, kde práce nikdy nekončí - no a abychom se nenudili, občas nějaký obrázek, obraz, výšivky, fotografie .. To tak dlouho přemlouvá vyhlédnutou stařenku nebo staříčka, až jsou ochotní obléct vzácný kroj, který mají nachystaný do truhly a nechají se Věrou nafotografovat. Fotografie potom slouží k inspiraci pro malování nebo jako předloha k vlastním výšivkám.
****
Včely. Doma i na Kopanicích. Všude. Je jich potřeba, Věra je miluje a dovede o nich nadšeně vyprávět. I vernisáž v čajovně se nakonec "zvrhla" ve svéráznou včelařskou přednášku...
Neuvěřitelná chuť udělat někomu radost. Třeba na své tehdy malé holky ušít a vyšít věrné kopie luhačovského kroje - "jenom" proto, aby v nich mohly povinšovat dědečkovi k 70. narozeninám.
****
Věra je dost dlouho zamilovaná. Nádherně zamilovaná.
Do svého rodného Luhačovického zálesí, kraje a lidí.
********
Výstavy: (o kterých vím)
Vznášejní 98 - prostory Klubu zahrádkářů ve škole v Lukovečku
Vizovice - klubový večer v místní nádherné sokolovně
(skupinka žen, co spolu chodily cvičit, se rozhodla zajít si občas společně na kafe a pozvat někoho zajímavého - kosmetičku, módní návrhářku, plastického chirurga... a vznikly Klubové večery, na které se dlouho dopředu shání lístky)
Hvozdenský salón 98 - v krásné hasičské zbrojnici - pořádá každoročně mimořádná skupina zajímavých autorů Valašský názor
Naši99 - v nádherném prostředí zámku v Bystřici p.Hostýnem
Vznášejní 2000 - přispěla kresbami svých milovaných lidových krojů
Čajovna ve Fryštáku - červenec 2000
první samostatná výstava v malém útulném prostředí - obrazy, grafika, výšivky
Zámek Bystřice pod Hostýnem - září 2000 - záběry z amatérského videa z vernisáže
- z posledního obrázku je přímo slyšet, s jakou (a oprávněnou) hrdostí zvala paní Pořízková přítomné "do všech čtyřech sálů...."
- na prvním Věra dojatá krásným koncertem žáků místní "lidušky". Z těchto dětí cosi bude...
**************
smířená Madona
 |
a další obrázky...
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
********
* 11.12.1951 na samotě ve mlýně, kde sklepem protéká potok a za zahradou začíná les.
Malá husopaska pozorovala archleology při vykopávkách nádob u tamní hraničkové cesty
- ve čtrnácti stěhování na Březnický kopec nad Zlínem
- Lidová škola umění - hodná paní Čančíková,
které prošlo rukama hodně budoucích výborných výtvarníků - gobelíny
- přijímací zkoušky na Umělecko-průmyslovou školu - Karel Hoffman, který tam tehdy působil, jí řekl "celý život maluj" a jinak ho přehlasovali jiní. Věruška dělá všecko podlé své hlavy - ale pana Hofmana tenkrát poslechla - na celý život.
- ani dvanáctiletka nebylo to pravé
- práce v aranžovnách, po třech letech praxe doplnění vzdělání při zaměstnání: výuční list - aranžérka, ekonomická škola, řidičák
- v tehdejších Potravinách Brno deset let vychovávala dorost jako mistrová odborného výcviku.(výlohy v celém okrese), Prior Zlín - aranžování
- Divadlo pracujících ve Zlíně - propagace, písmomalířství
- ve třiadvaceti zpět do mlýna. Postupně tam přibyli králíci, slepice, čuník, nutrie, kozy. V osmadvaceti manžel Jožka a postupně tři skvělé děti.
Když přijedete na Věřin mlýn, přivítá vás s prominutím bílý čert. To ze strategicky umístěného okénka vystrkuje rohy zvědavá koza.